Irský setr Jessie

Aktuálně

sLOVEnia 2012

Výlet za krásami Slovinska a dogfrisbee závody byl z kategorie akcí, na které se hrozně dlouho těšíte, máte velká očekávání a ono se to splní a je to ještě lepší.. Takových moc není a proto si zaslouží delší článek..

Závody byly naplánovány na sobotu a neděli na přelomu března a dubna. My jsme ale vyrazili z domova už ve středu v noci, společně s Aničkou, Michalem a borderáky Comíkem a Jessee Jamesem. Náš Peugeot 406 Combi se opět osvědčil jako prakticky bezedné vozidlo. Cesta byla dlouhá necelých 800 km z Hradce až do městečka Renče, kde závody probíhaly. Na hranice Slovinska jsme přijeli ve čtvrtek brzy ráno a po krátké spací přestávce v horách jsme se šli kochat místní přírodou.

První na řadě byl 52 metrů vysoký vodopád Peričnik poblíž vesničky Mojstrana. Příroda se teprve probouzela ze zimního spánku, rozkvétaly kytky, které jsem v životě neviděla, to jsem jako botanik ocenila (asi jediná). U vodopádu byl ještě sníh a led, voda byla průzračně čistá a dobrá. Když jsme se pokochali, přejeli jsme k Bledskému jezeru, u stejnojmenného městečka. Jezero je překrásné, řekla bych na samé hranici kýče.. voda je tak čistá, že je vidět až na samé dno a uprostřed na ostrově stojí kostel. Jezero jsme celé obešli, bylo to asi 6 km a pokračovali jsme do Lublaně. Víťa zůstal v Lublani spolu se psy spát v autě a zbytek výpravy se vydal prozkoumat lublaňské uličky a hrad. Později odpoledne jsme dojeli do kempu, který nám doporučila organizátorka závodů Jean McCollister.

Už se budu opakovat, ale kemp předčil mé očekávání. Byli jsme tam prakticky sami, spolu s několika Čechy, kteří přijeli na paraglide do místních úžasných hor. Kemp byl malinký, jen pro 15 stanů – které stály téměř ve vinici. Bylo tam příjemné kryté posezení, ochutnávka vína zdarma, luxusní sociální zařízení a dokonce i připojení k wi-fi a elektřině, to vše za 9 na osobu!

V pátek jsme vyrazili do Itálie k moři, bylo to jen 30 km autem. Prošli jsme se k hradu v městečku Duino, Anička si ulovila pár kešek (pozn. geocaching) a pak jsme sešli k moři. Psi se vykoupali a my jsme si na pláži chvilku házeli diskem. Moře jsem dokonce vyzkoušela na vlastní kůži, Jessie nešla pro aport, tak jsem musela do půli stehen do vody (a aport tam stejně zůstal, už byl moc daleko).

V sobotu začínaly závody, distanční disciplíny – Dogdartbee, Quadruped a TimeTrial. Trochu jsme pomáhali při organizaci a posuzování, ale taky jsme závodili. Já a Jessie jsme získaly 3. místo v TimeTrialu, s časem 18,66 s. Závody skončily na české poměry dost pozdě, ještě jsme předpřipravili hřiště na neděli a jeli do blízké pizzerie na večeři. Do kempu jsme se vrátili v 10 večer a šli rovnou spát.

Jediné negativum celého výletu mě probudilo v neděli ráno. Celým stanem otřásal silný vítr. A nepřestal, ani se nezmírnil, během celého dne, takže freestylové sestavy jím byly dost ovlivněné. No ale přežili jsme, kvalifikace na mistrovství světa dle AWI pravidel se uskutečnila. Jessie se snažila, jak nejvíc mohla, hlavně v druhém kole byla ohromně šikovná (obdivuju, že ještě chtěla hrát, po těch náročných 4 dnech). Po vyhlášení jsme se jeli do kempu sbalit a za poslechu Tomáše Kluse jsme opustili Slovinsko.. tak snad ještě někdy příště!

Reportážní video od Michala zde

Video sestřih závodů zde (Jessie na 2:48)

Moje fotky z mobilu

Aniččiny fotky zde

Žádné komentáře